Strach zadupaný do země

Strach zadupaný do země

Tags :

Category : reference , vyléčení

Ke mě dneska přišlo úžasné vypořádání se se strachem…
Odpoledne jsem utekla na hodinku na zahradu, už jsem to doma nemohla vydržet. Na zahradě jsem se hladově vrhla na budování terasy. Tvořím si tam kytičkový a bylinkový záhon. Vzniká trochu chaoticky (dnes mě napadl trochu eufemismus – vzniká to intuitivně :-))) ) – prostě když mám chvilku, kousek odplevelím, odtravním a zasadím tam něco, co dostanu, najdu, koupím…

 

Na jednom kousku byl obrovský trs trávy, strašně hustá a zatím mi nikdy nešla vyrýpnout. Pořád jsem čekala na vhodnou příležitost, že řeknu dědovi nebo mužovi, ať na to vlítnou s větší silou. A dneska jsem si řekla, že to zkusím znovu. Šla jsem na to chvíli rýčem, chvíli lopatkou, chvíli rukama, střídavě ze všech stran, tráva začala povolovat…

slunce trava

A najednou mě napadlo, že je to jako s tím mým strachem. Že jsem na něj šla hrubě s rýčem, a když se nechtěl hnout, tak jsem se vztekala a litovala a vzdávala to. Ale když na to půjdu z různých stran, různou silou, různými technikami, tak to půjde! A tráva najednou přestala klást odpor, za mnou se vršila hromada trsů i s kořeny, a jak jsem s blížila k prostředku, zjišťovala jsem že v tom houští je docela dost života – brouci, larvy, i malinká ještěrka…

A pak se ukázalo, že tam vespod živoří i bylinky, máta a oregano, které tam kdysi byly a já je nechala zarůst. A vzpomněla jsem si na nás, že takhle je to s tou naší vnitřní moudrostí. Kdysi dávno žila a kvetla a voněla, ale pak jsme na ni zapomněly. Jenže ona tam je pořád a čeká, až ji vysvobodíme od toho dusivého strachu a pak se rozvoní znova. Jako dneska ty bylinky, ony fakt byly cítit hned, jak jsem vyrvala tu trávu :-))).

Eva

 

obrázek zdroj zde

Diskuze přihlášení